Co IT-týden dal: Střet s realitou

Co IT-týden dal: Střet s realitou

  • Comments 1
  • Likes

Daniela> Kolega Tomáš mě již měsíc uhání o článek „o mně“ na blog, takže tady je Veselý obličej

Jako úplně malá holčička jsem chtěla být myslím paní učitelkou, stejně jako všechny malé holčičky, které mají rády své paní učitelky ve školce.

Jako větší holčička jsem hodně všude lítala a lezla a odněkud padala, a neustále se snažila dotáhnout svého staršího bratra, který uměl rozmontovat a složit cokoliv, co našel. Díky tomu, jsem také leccos dokázala rozmontovat.

Jako ještě větší holčička jsem hodně hrála basket, snažila se bratrovi hacknout heslo u složky „P“ v M602, a montovala první počítače s Win3.1. všem svým kamarádům a známým. Mnoho jsem jich smontovala, mnoho programů nainstalovala, a i nějaká data úspěšně ztratila. Bohužel z této doby se nese moje pověst „rodinného IŤáka“, což už dávno nejsem, ale furt mi všichni volají, když jim klekne počítač.

Jako ještě velká, ale ještě ne úplně velká holka jsem všechny doučovala matematiku, chemii a počítače. Chtěla jsem být vědkyní nebo doktorkou, vymyslet lék na nevyléčitelnou nemoc a zachránit svět.

Jako oficiálně dospělá holka, v prváku na VŠCHT, jsem po dokončení předmětu Výpočetní technika a získání zápočtu z programu Microsoft Excel 5.0 pronesla „tímto s Excelem končím!“ Do roka a do dne jsem začala učit kurzy pro dospělé komplet Office a něco málo okolo, a vydrželo mi to několik let.

Pak už jsem jen zjistila, že VŠCHT je moje slepá vývojová větev, a již před dokončením jsem se věnovala IT, od výuky, přes marketing až po technický pre-sales. Vystřídala jsem mnoho pozic, každá mi hodně dala, život beru jako cestu. Hodně jsem cestovala po světě, a vlastníma ruka jsme si s manželem postavili dům. Dělala jsem na příklad stropy, obklady oken, baví mě práce se dřevem.

Teď už nemám na hraní s IT novinkami čas, mám skvělého muže a děti a psa. A jako správná matka se jen snažím o správné rozložení svého času mezi všechny role a povinnosti.

danaLetos v květnu jsem jela se svým kolegou Štěpánem do Brna na Bar Camp, v rámci něhož jsme zašli do hospody. Tato nevinná běžná aktivita mi umožnila velmi rychle pochopit, jak se za posledních pár let změnila IT komunita a umožnila mi střet s realitou. Již neexistují IŤáci, ale GEEKové. Když se přijde před hospodu, musím se „začekovat“ na FourSquare. V hospodě se oslovujeme přezdívkami z Twitteru, nemám doma 3D tiskárnu, ani kočku s RFID čipem, takže jsem IŤák do muzea... V čemž mě utvrdila ještě poslední věc – návštěva muzea IT na FITu VUT v Brně, kde je ve vitrínkách vše, na čem se já IT naučila.

V současné době mám moc ráda paní učitelky ze školky mých dětí. Možná, že jako uvědomělá žena jednou konečně skončím jako paní učitelka, a budu se snažit změnit svět. Protože u těch malých se to ještě dá Veselý obličej

P.S.: Na týmové fotce jsem ta uprostředVeselý obličej

Příjemný víkend bez drsných střetů s realitou přejí

Daniela, Kanty a KFL

Your comment has been posted.   Close
Thank you, your comment requires moderation so it may take a while to appear.   Close
Leave a Comment
  • Některé střety mohou být čelní a fatální, ale většina naštěstí jen změní směr cesty atomů... hezký páteční příběh.