Co IT-týden dal: bitka v akváriu

Co IT-týden dal: bitka v akváriu

  • Comments 2
  • Likes

Kanty> vážení přátelé, ještě než se s vámi podělím o příběh z akvária, dovolte mi omluvit se za můj trestuhodný přístup k naší pravidelné páteční rubrice během posledního měsíce a půl. Určitě to není tak, že bych na vás kašlal, naopak. Listopad a první polovinu prosince jsem trávil z velké části v terénu, kde jsem měl možnost potkat se s některými z vás tváří v tvář a musím říct, že ač to znamenalo hodně cestování a občas i fyzické vyčerpání, setkávání s profíky z IT branže mě velmi baví a nabíjí mě pozitivní energií, za což vám děkuji. A teď už dosti omluv, půjdu si napravit reputaci článkem hodným CITD.

Mám pocit, že už jsem v minulosti psal o tom, že jsme s manželkou propadli akvaristice. Začali jsme malým stolním akváriem o objemu 60 l a po vychytání začátečnických chyb (zjistil jsem například, že v akváriu musí být voda, aby fungovalo), jsme se shodli, že by to chtělo něco většího. Shodou okolností kamarád zrovna nabízel ležák ze skladu, 200 l akvárium i s víkem, osvětlením a podobně. S vidinou ušetřených peněz jsme jej pořídili, další dva měsíce šetřili na vybavení, které jsme jaksi pozapomněli (filtr, topení, testovač vody, chemie na úpravu vody, flašku alkoholu na uklidnění nervů atd.) a poté jsme akvárium spustili.

Tehdy jsme narazili na další problémy, týkající se většího objemu, a načerpali jsme nové best practices. Pokud někdo budete někdy zařizovat akvárium, čtěte pozorně: položit na dno písek, do něj zasadit květiny, následně napustit vodu a těšit se na krásné akvárium, nefunguje. Když jsem výše uvedené provedl a akvárium napustil, zhruba polovina zasazených travin se rozhodla, že jí to nebaví, odpoutala se ode dna a počala se volně vznášet v akváriu. Následující hodinu jsem se snažil poslepu hmatem (protože písek zvířený v nádrži znemožňoval vidět cokoliv vzdálenějšího pěti centimetrů) nacpat traviny zpátky do podkladu. Po zjištění, že na jednu kytku nacpanou zpátky se další dvě uvolní, jsem použil pomůcku v podobě lahve alkoholu a začal tiše truchlit. Ze chmur mě jako obvykle vysvobodila žena. Ona má v podobných chvílích takový dar, že když já vymýšlím složitá, všeobjímající komplexní řešení, tak přijde s něčím geniálně jednoduchým a funkčním. Nezaváhala ani v tomto případě. Její návrh vypuštění nádrže, ponechání vody jen do úrovně položeného písku, pořádné zasazení květeny a následné pomalé napuštění, zafungoval bezchybně.

Akvárium jsme rozchodili, rybičky z původního jsme dali do nového, a protože jim tam bylo smutno, dokoupili jsme rybky další. Mimo jiné jsme pořídili takové malé, pěticentimetrové potvůrky, které tvarem těla připomínaly žraloka. Ostatně i české jméno, sumeček žraločí, hovoří samo za sebe. Čas kvapil, rybičky prosperovaly, množily se, v některých případech bohužel i umíraly, ale celkově akvárium fungovalo a mnoho zimních večerů jsme se ženou strávili pozorováním sociálního života za sklem.

Postupem času mi ovšem začali sumečci žraločí (dále jen žraloci) dělat drobet starosti. Rostli totiž tak nějak víc, než bych čekal, a větší ze dvou kusů (pojmenovali jsme ho Bruce) už začínal mít potíže se v akváriu vůbec otočit. Z paměti se mi zrádně vynořil potměšilý úsměv prodavače v akvaristice, když mi tvrdil, že rostou pomalu. Vzal jsem tedy notebook, v atlasu rybiček si vyhledal příslušný druh a dočetl jsem se, že sumeček v akváriu dorůstá délky až 40 cm, ve volné přírodě až metr. Vzhledem k tomu, že akvárium mělo na šířku 40 cm, dost jsme se ženou znejistěli a řešili, co dál. Můj cynický návrh, použít sumečky coby náhradu za vánočního kapra, se setkal nejen s odporem manželky, ale i dětí (které si v mezidobí na akvárko zvykly a měly už vybrané své rybí favority), proto nezbylo než zauvažovat nad variantou dvě, neboli větším akváriem.

Výběr padl na velikost 700 l, což už je v podstatě taková menší stěna. Mou první starostí při pohledu na tu masu vody bylo zavolat na pojišťovnu a ujistit se, že pojistka kryje i vyplavení. Uklidněn ujištěním, že kryje, jsem se pustil s manželkou do budování podvodního světa a pamětliví předchozích zkušeností jsme vše zvládli na výbornou. Osazení, napuštění, filtrování, zarybnění, všechno proběhlo hladce a v současnosti se zhruba rok a půl těšíme pohledem na krásy podvodního světa, kde i žralok, který mezitím dorostl délky 40 cm, má relativně dost místa.

Čímž se po krátkém úvodu dostávám k události, která se před pár dny udála. Sedíme si takhle v klidu večer se ženou u televize, sledujeme krvavý akční sci-fi film, komentujeme, že akční scény rozhodně nejsou věrohodné, a vtom zjistíme, že za našimi zády ze odehrává nefalšované akční drama jako ze života. V akváriu mimo jiné máme krunýřovce, což jsou takové placaté příšerky, žijící u dna. Dospělý samce měří kolem deseti centimetrů a od samičky se odlišuje výraznými vousy. Obecně je tato rybka velmi mírumilovná a většinou ožužlává okrouhlou tlamičkou řasy na skle. O to víc nás překvapilo, že se do sebe dva samečci pustili, a navíc poměrně divoce a zajímavým způsobem. Místo toho, aby na sebe zaútočili tlamou, začali se do sebe zaklesávat jakýmisi výrůstky na boční straně hlavy. Do té doby jsem vůbec nevěděl, že tam nějaké výrůstky mají, ale asi je to fakt jen pro bitevní použití.

Já fascinován a žena zděšena, zastavili jsme film a sledovali bitku. V tu chvíli ženin cit pro jednoduchá a geniální řešení poněkud selhal, požádala mě totiž o dalekohled. Když jsem se na ni nevěřícně zahleděl, prohlásila, že chce souboj sledovat zblízka, ovšem nechce nebohé rybky vyplašit, takže bude pozorovat dalekohledem z gauče. Protože ženu znám a vím, že nemá cenu se přít, dalekohled jsem jí přinesl. Moc to nezafungovalo, jednak na ty tři metry se nám prostě nepovedlo zaostřit, jednak se ukázalo, že rybkám je úplně putna, co se kolem nich děje. Mohli jsme je pozorovat ze dvou centimetrů a když jsem se je na manželčin popud pokusil rozehnat klepáním na sklo, ani mě nezaregistrovali. Ostatně byli tak zabraní do souboje, že by je pravděpodobně rozehnal pouze přímý zásah meteoritem.

Po nějaké chvíli pozorování jsem se uklidnil zjištěním, že ač se samečci neustále rafou, žádné viditelné poškození si nejsou schopni způsobit. Počkali jsme tedy, jak se situace vyvrbí a po nějakých deseti minutách to jeden sameček vzdal a odfrčel na opačnou stranu akvária. Dominantní samec byl tedy zvolen a od té doby panuje v akváriu klid. Tedy klid zdánlivý, poražený sameček totiž podle mě čeká, až zesílí a pak… pak bude zase co pozorovatVeselý obličej

Pohodový víkend bez zbytečných bitek přejí

Kanty a KFL

Your comment has been posted.   Close
Thank you, your comment requires moderation so it may take a while to appear.   Close
Leave a Comment
  • A dle nadpisu to vypadalo, ze se v prizemi nekdo popral ;)

  • No, ancistrusy jsou malé rybičky, doporučoval bych pořídit si ke zmiňovaným sumečkům třeba krunýřovce velkoploutvé (síťované) nebo jiné z této čeledi. Ti mí se po cca 10 letech dostali ke skoro 40 cm a v poslední době už mám pocit, že asi nerostou. A krásně se na ně kouká (a žádné velké bitky nejsou).