Co IT-týden dal: skejťák, ptáček

Co IT-týden dal: skejťák, ptáček

  • Comments 2
  • Likes

Kanty> Během týdne se mi staly dvě příhody, o které bych se s vámi rád podělil.

O víkendu jsme měli malou rodinnou sešlost na chalupě v jižních Čechách. Sešlo se příbuzenstvo, grilovalo se, povídalo se a abychom nezapomněli ani na děti, krátce po obědě jsme vytáhli smečku bratranců a sestřenic na dětské hřiště. Jeden z bratranců měl s sebou i skateboard a docela pěkně na něm jezdil. To zaujalo moji dceru, která se však na jednu stranu chtěla naučit jezdit, na druhou stranu se bála pádu. Pochopil jsem, že přišla moje chvíle. Mohu se projevit jako starostlivý otec a vést své dítě životem tak, aby se naučilo překonávat strach a překážky. Trpělivě jsem jí vysvětlil, že se z toho spadnout nedá, že padají pouze úplná nemehla a že to určitě zvládne. Dceru to nepřesvědčilo. Vzpomněl jsem si na ukázky z televize, kdy nadšenci létají vzduchem nad U-rampami, aby pak bezpečně dopadli zpátky a řekl jsem si, že nejlepší bude osobní příklad. Půjčil jsem si skateborad, jednu nohu položil na prkno a druhou se odrazil. Pak už to šlo velmi rychle: noha se na prkně nějak svezla či co, dostala se na konec, ten se sklopil na asfalt, což mělo za následek prudké zastavení a já se poroučel k zemi. Pochroumal jsem si hodinky, džíny a zápěstí a dcera měla opravdu názorný příklad toho, že někdy je lepší se bát a neriskovat. Mimochodem až dodatečně jsem si vzpomněl, že ti maníci v televizi měli helmu, chrániče a rukavice. Tak holt příště, no.

Druhá příhoda je poněkud drastická a není pro slabší povahy. Pokud máte slabší žaludek, prosím přeskočte na konec.
Sedím si takhle dopoledne v práci, když mi zazvoní telefon, volá mi dcera. Hlas jí vzrušením přeskakoval, když mi sdělovala obrovskou novinu, a sice že u nás na terase našli ptáčka. Hovor pak vypadal zhruba následovně:

  • Kanty: “A co je to za ptáčka?”
  • Dcera: “Takovej větší, černej, ale asi mu není dobře. Myslíš, že bychom mu mohli pomoct?”
  • K: “A copak ptáčkovi je? Sice jsem spíš na počítače, ale třeba budu vědět.”
  • D: “Nemá hlavu.”
  • K: chvíli mlčí… “Beruško, sice nejsem ornitolog, ale i podle mých chabých zkušeností mám pocit, že s tímhle už mu nepomůžeš”
  • D: “Aha”… chvíle ticha…. “A to dostal chřipku?”
  • K: šokovaně mlčí, potom: “Simčo, jestli nemá hlavu, tak to chřipka určitě nebyla”.
    (v tu chvíli se hlavy všech v kanceláři přítomných kolegů otočily ke mně a s napětím sledovaly zbytek hovoru)
  • D: “Ale když to nebyla chřipka tak co teda?”
  • K: horečně přemýšlí… “asi sousedovic kočka.”
  • D: “Ta neumí lítat, jak chytla ptáčka?”
  • K: ”Asi počkala, až byl na zemi, a skočila na něj a hlavu mu ukousla”
  • D: “Aha, tak to jo. Tak my ti ho tu necháme, aby ses na ní mohl podívat, jo?”
  • K: “Dobře beruško, hlavně k němu nepouštějte psy, já to odpoledne uklidím”

Odpoledne jsem přijel domů, na terase skutečně pták bez hlavy, což mě utvrdilo v názoru, že sousedovic kočka je neobyčejně hloupá, když si splete terasu, na kterou nosí trofeje. Ptáčka jsem vzal a (přes protesty dcer, které ho chtěly pohřbít) hodil do popelnice. Po zbytek dne si pak dcerušky vodily všechny kamarády z ulice, zvedaly víko popelnice a s důležitým výrazem ukazovaly, že máme v popelnici bezhlavého ptáčka. Ten den byly hrdinkami ulice.

A ještě jedna věc: pořád mi vrtalo hlavou, proč se dcera ptala na možnost chřipky. To mi zvýšeným hlasem vysvětlila žena. Nahrál jsem si totiž první díl televizního seriálu, který pojednává o vymýcení lidstva novým kmenem chřipky a následném fungování přeživší komunity. Dcera si jej pustila místo animáčka a opravdu jí to zaujalo. Dokonce natolik, že chřipku vidí všude a teď se jen děsím chvíle, až na ní sedne nějaké to nachlazení. Ale nebojte, až k tomu dojde, určitě se s vámi o tu zkušenost podělímVeselý obličej

A upoutávka nakonec: už dnes se můžete těšit na příští týden. KFL je ve Státech na konferenci a podle toho, co jsem se zatím doslechl, si tam uštípnul zub a byl nucen vyhledat lékařské ošetření. Věřím, že po návratu o tom napíše poutavé pokračování našich cestopisných vydání CITDVeselý obličej

Krásný a pohodový víkend bez mrtvých zvířátek přejí

Kanty, Irča a KFL (t.č.n.s.c.)

 

P.S.: Jen na vysvětlenou t.č.n.s.c. znamená “toho času na služební cestě” 

Your comment has been posted.   Close
Thank you, your comment requires moderation so it may take a while to appear.   Close
Leave a Comment
  • Tentokráte jsou všechny tři příběhy obzvláště drastické, zejména ten ptačí mě osobně dost bolí. (díky za včasné vysvětlení zkratky t.č.n.s.c., někdo by si mohl myslet, že "Tam Čeká Na Stomatologický Ceremoniál")

  • Chvála bohu za tento blog. Šéf je spokojený že vidí Technet a ne nějaký idnes a tady je to přitom napínavější než v černé kronice :-)