Pokud máte obavu, že při výpadku Exchange serverů dojde díky nedostupnosti poštovního systému k finančním ztrátám ve vaší společnosti, je jistě na čase začít přemýšlet o zajištění vysoké dostupnosti. Tato oblast se dá velmi jednoduše rozdělit do dvou oblastí – vysoká dostupnost dat, která jsou uložena v Exchange databázích a vysoká dostupnost na úrovni sítě, kdy je klientský přenos směřován na nejvýhodnější/nejdostupnější server. V obou případech platí, že serverů bude potřeba více – minimální scénář počítá se dvěma servery, v rozsáhlých sítích u větších společností se ale může jednat o desítky serverů.
Data v Exchange serveru jsou uložena na v databázích, o které se starají servery s nainstalovanou Mailbox rolí. Tyto servery je možné včlenit do skupiny, v rámci které je možné zajistit repliku dat na všechny její členy. Této skupině se říká Database Availability Group (DAG). Abychom mohli Exchange servery do DAG přidat, je potřeba splnit následující:
Založení DAG je velmi jednoduché:
Tím je DAG i s jeho vlastnostmi vytvořen v Exchange organizaci, ale fyzicky se stále nic neděje. Můžete se proto zamyslet nad tím, zdali nechcete změnit některé z dalších vlastností DAG tak, aby plně vyhovoval vašim potřebám:
Jakmile máte dokončeny úpravy vlastností DAG, můžete do DAG začít přidávat jednotlivé Mailbox servery. Postupujte následovně:
V rámci DAG je samozřejmě možné nastavit celou řadu dalších vlastností, které se vám mohou hodit v konkrétních situacích, pro další dokumentaci pokračujte zde: http://technet.microsoft.com/en-us/library/dd638215.aspx.
V případě, že jste se rozhodli zajistit vysokou dostupnost Exchange na úrovni dat v databázích pomocí DAG, je pravděpodobné, že budete chtít zajistit také vysokou dostupnost na úrovni sítě. Připomínám, že v Exchange serveru 2010 klient nikdy nekomunikuje s databázovým serverem napřímo, ale vždy skrze Client Access Server (CAS). Je tedy nutné zajistit vysokou dostupnost této role instalací minimálně dvou CAS serverů a následně vyřešit rozklad protokolů, kterými budou klienti s CAS servery komunikovat. Tedy protokoly jako např. RPC, HTTP, IMAP, POP, atd.
Ať již vyberete jakoukoli technologii síťové vysoké dostupnosti, je potřeba počítat s nastavením rozkladu patřičných protokolů (např. RPC, HTTP, IMAP, POP, atd.) na jednotlivé CAS servery. I zde existuje celá řada možností – např. směřovat vše na jeden CAS (pokud je dostupný), teprve v případě jeho nedostupnosti směřovat komunikaci na další CAS server; nebo je možné komunikaci rozkládat rovnoměrně. Toto již zcela záleží na vašich konkrétních požadavcích.
- Martin Pavlis (MVP)
Další díl seriálu: Exchange Server 2010 seriál – Instalace (část I.) Exchange Server 2010 seriál - Založení databází pro poštovní schránky a jejich konfigurace (část II.) Exchange Server 2010 seriál - Doménová jména a práce s nimi (část III.) Exchange Server 2010 seriál - Nastavení odesílání a přijímání poštovních zpráv (část IV.) Exchange Server 2010 seriál - Nastavení antispamových funkcí (část V.) Exchange Server 2010 seriál - Certifikáty a práce s nimi (část VI.)Exchange Server 2010 seriál - Vybrané novinky Exchange 2010 (část VII.)